I-III. den

I. den

  Do Haagu jsem přijel v pátek ráno, v doprovodu svých rodičů, kteří chtěli využít příležitosti, vykašlat se na práci a užít si pár dní na vzduchu neobsahujícím všechny prvky periodické tabulky a taky se podívat kam že mě to vůbec dokopali. Po tom, co jsem se ubytoval v nějakým fancy hotelu (kde mám snad poprvé v životě internet na pokoji, a navíc zadarmo) jsem jel rovnou do školy.
  Celý areál školy je v naprostém centru Haagu, a ačkoliv nejsem fanda do architektury, musím říct, že je fakt pěkná. Do školy jsem přišel takzvaně "na hulváta" to znamená, že jsem nevěděl kam jít, a co dělat, jednoduše jsem si našel kancelář mého oboru, řekl jsem že jsem tu a ať si se mnou dělají třeba suchý vrby, na to neměli čas a tak mě hezky jako malý dítě dovedli do kanceláře (to je to co se mi tu vážně líbí, lidé jsou přátelští a pomáhají druhým, nevím jak by taková situace dopadla třeba na VŠE, haha), kde se mnou dořešili přihlášku a já se mohl spokojeně vrátit na hotel, kde jsem prospal celé odpoledne. Navečer jsem našel pár bytů, které se sice zdály k mání, ale zůstavala ve mě už jen malá naděje, po tom co jsem měsíc usilovně sháněl byt a stejně to vypadalo, že až mě v pondělí vyhodí z hotelu, zůstanu v Haagu jako bezdomovec.
  Když jsem usínal, můj předpoklad na sobotu byl takový: "V sobotu přece realitky nebudou otevřené, ti lidi moc nepracují - když bude realitka otevřená, určitě nebudou mít čas mě vzít na prohlídku - když mě vezmou na prohlídku, určitě se mi žádný byt nebude líbit - když se mi nějaký byt bude líbit, určitě bude problém s majitelem."

II.den

  Jeden kamarád mi jednou říkal: "Přestaň hledat a v tu chvíli to k tobě přijde samo, a bude to ještě lepší než si doufal." Tehdy se to sice týkalo něčeho jiného než bytů, ale opět se mi tohle podivný rčení potvrdilo, takže sobota byla nabitá překvapeními:

1) Realitní kancelář byla otevřená v sobotu s pracovní dobou 9.30 - 17.00
2) Přišel jsem a po 15 minutách mě okamžitě vzali na prohlídku tří bytů
3) V 11:54 jsem měl vybraný byt
4) V 15:36 jsem měl podepsanou smlouvu a bylo jasné, že protentokrát ze mě bezdmovec nebude

  A tak mi spadl kámen ze srdce, který mě táhnul ke dnu stejně jako italského dlužníka s nohama zabetonovanýma do betonového kvádru. Zbytek dne jsem strávil prolízáním města při kterém jsem našel nejlevnější pizzu ve městě, hromadu coffeeshopů a dalších pitomostí, které mě budou v dalších měsících pravděpodobně zajímat.

III.den

  To je dneska, dneska jsem nic nedělal, včera jsem snědl krabičku lokálního pochuťáku (pochoutkový salát) a vůbec není tak dobrý jako ten z Billy za 7,90/100g s výrobním salámem a dalšíma dobrotama, takže mi bylo půl noci špatně. Zítra mi oficiálně začíná škola, cítím se jako kdybych šel poprvé do školy, říkám si, že jsem se měl víc snažit a na tu Karlovku se dostat. Dělá se mi zas zle, jdu se radši koukat na live přenos z Readingu.


Věnováno A.Bařinkovi.