Monday 1 October 2012

2000, nůžky, Eindhoven a jiná dobrodružství

  Nejdřív si pusťte tuhle písničku a pak teprve pokračujte ve čtení, bude to dávat větší smysl.
  Hned v úvodu bych chtěl poděkovat všem, kteří tenhle blog za uplynulý měsíc navštívili (ať to bylo z jakéhokoliv důvodu, špatná reklama je taky reklama), je to fakt divný, když jsem to začínal psát, tak bych nečekal, že něco takovýho bude mít 2000 shlédnutí, natož za měsíc, nesmysl, je sice možný, že kdybych psal fashion blog a chodil nakupovat výhradně do HMka, tak těch views bude ještě víc, ale pro mě je to výsledek víc než uspokojující, takže supr dupr díky moc.
  Když jsme vyřešili formality, vrátím se k tématu, naposledy jsem psal, že budu mít ve škole Oktoberfest, jak jsem řekl, tak se stalo, za 20 vteřin, přímou čarou rovnou ze třídy, jsem se doklopýtal k baru kde mi s úsměvem dali malý pivo v lahvi za éčko a já měl strašnou radost z toho, že mě stálo tak málo, z tý chuti už jsem tak odvázanej nebyl, ale mě je to stejně ukradený, pivo jak pivo, plzeň, braník, radek, prostě pivo. Naneštěstí jsem ale nebyl v pivní náladě a stejně tak tomu bylo u mých spolužáků, takže jsme se na celý wannabe oktoberfest po hodině a několika pivech (happy hour byla ve znamení dvou piv za éčko, což obvzlášť u bulharů vyvolalo velmi divoké reakce) vykašlali a zašli radši na večeři do Vapiana (nějaká fancy italská restaurace, která na první pohled vypadá, že po její návštěvě už vám nevyjde na nájem, ale na druhý pohled vypadá jak jídelna v ikey, i když teda nesčetněkrát hezčí). Byl jsem tam poprvé, ale systém který tam fungoval mě uchvátil na hodně dlouho dopředu: U vstupu dostanete Vapiano kreditku, která váží asi tolik, jako kdyby byla z olova, s touhle kreditkou jdete do kuchyně, kde se dělá pizza, saláty, těstoviny a hromada dalšího, co by mělo teoreticky pocházet z Itálie, řeknete kuchaři co byste chtěli jíst, pípnete mu kartu na senzor a on vám dá do ruky něco co vypadá jako kalkulačka z roku jedna dva (takové jsme měli na střední), ale nemá displej. Když jsem nadával co to doprdele je a že chci radši tu pizzu, řekl mi ať jdu v klidu ke svému stolu a nechám se překvapit (kuchyň byla v prvním patře a já měl stůl ve druhém patře, což mě neustále přivádělo k názoru, že tu pizzu už v životě neuvidím, i když cestou z kuchyně k mému stolu jsem si ještě pípnul sklenku vína, kterou jsem dostal okamžitě, takže jsem si říkal, že při nejhorším aspoň nezůstanu na suchu). Po 10 minutách se ta kalkulačka rozvibrovala jak robertek s fungl novýma baterkama co by uspokojil i tu největší nymfomanku, ke všemu ještě začala pípat víc než obstarožní nokie po ránu a jak jsem v momentu polekání pochopil, byl to signál že moje pizza už je hotová. Když jsem doopravdy výměnou za tu krabičku v kuchyni dostal pizzu, byl jsem ohromen, že to je to fakt vtipný. Po večeři jsem uvažoval, že bych se ještě vrátil na Oktoberfest, ale protože druhý den ráno jsem odjížděl do Eindhovenu, a budík byl nekompromisně nastaven na 6.00, sklopil jsme hlavu a šel domů, tam jsem si stihnul přistřihnout tu mega ofinu (asi tak o polovinu), protože už mě fakt srala a vypadal jsem jak dement, a šel jsem spát.
  Ráno jsme se dokonce stihl nasnídat a odvezl jsem svůj línej zadek do Eindhovenu, kam bych se sám od sebe nikdy nepodíval, protože tam není nic co by mě tam zajímalo. Abych celou situaci uvedl na pravou míru, nějakým omylem jsem se přimotal k nabídce jet na dva dny na výstavu vysokých škol v Eindhovenu reprezetntovat můj studijní obor, a protože jsem měl na práci asi tolik jako vaše domácí zvíře, rozhodl jsem se jet. Zpětně musím konstatovat, že to vůbec nebyl špatný nápad, 4* hotel na účet školy, kde jsem měl wifi i na pokoji, úžasný hotelový bazén a kupu dalších zbytečností, které nutně potřebujete na vaši dovolené, a protože škola platila všechno, nebáli jsme se s kolegou z ICM jít na večeři do nejlepšího steakhousu v Eindhovenu a dopřát si, mimo jiné, konečně taky nějakou jinou přílohu než chleba (který už mi leze krkem, ale jsem líný vařit nějaké jiné přílohy). Výstava byla nudná a za celou dobu jejího konání jsem stihl více než stokrát odpovědět na otázku: Co se naučím a co ze mě bude, když se rozhodnu studovat ICM? a taky přečíst knihu, která se příznačně jmenovala Lady Fuckingham, napsal ji Oscar Wilde a pojednávala o sexuálním životě Lady Fuckingham, která žila v 19. století ve Velké Británii, upřímně doporučuji, ani jsem nevěděl že existuje tolik výrazů pro vagínu, naučná kniha co do obsahu.
  Po návratu domů jsem se akorát najedl (příloha byl chleba) a pozval pár spolužáků na filmový večer, vážně obdivuju, že i když jsou ti lidi nalití jak dáni, tak nic nedemolují a k vašemu bytu se chovají s maximálním respektem, takže jsem v neděli ani nemusel nějak zvlášť uklízet a mohl jsem pokračovat v tradici nedělního učení a nevycházení ven. 
  Dneska je začátek dalšího týdne, chtěl jsem se učit ale uvědomil jsem si, že bych se tady měl zase ozvat, tak se teda ozývám a jestli neudělám zkoušky tak se asi ozývat nebudu, ale to by mě stejně deportovali zpátky do Česka takže by to ani nemělo jakýkoliv smysl.

Oktoberfest

Před

Po

ICM

Obyčejný holandský vlak s pouhým označením IC

Hotelový pokoj

Hotelový bazén

Ženská na recepci

Snídaně

Výstava




Tuesday 25 September 2012

Takové normální úterý

  Přemýšlím nad slovy, které nebude google schopen přeložit do angličtiny, abych mohl popsat situaci, která mi dneska pohla žaludkem víc než žaludeční kameny, ale zároveň nechci aby se o tom zmíněná osoba dozvěděla, když si to náhodou přeloží, takže na to peču a nebudu se tím dál zaobírat, protože jsem zjistil, že google přeloží i "je*at".
  Dnes je úterý, 25. září, svátek slaví Zlata, protože žádnou neznám tak mi to je dvě a s chutí se můžu přestat soustředit na to jestli mám dneska někomu popřát k svátku, aby se náhodou neurazil a nebyl ještě důležitější než obvykle je. Od neděle se toho moc nestalo, vlastně se nestalo nic, až na to, že se každým dnem přibližuji vysněnému čtvrtku, kdy obě dvě spolubydlící vyšumí do rodných krajů a já zůstanu sám doma, takže tímto bych všechny rád pozval na obrovskou house party na adrese Doorwerthstraat 7, Den Haag, kde budou hektolitry chlastu a všechny druhy drog, které si jen ve své choré mysli dokážete představit, jediná podmínka ke vstupu je mluvit plynule česky, takže, těším se na vás! 
  Druhá věc, kvůli které se těším na čtvrtek je "Wannabe Oktoberfest", teda ono se to oficiálně jmenuje jenom Oktoberfest, ale vzhledem k tomu, že Mnichov mi pořád zůstane 700km vzdálený a to pivo nebude litrový tuplák za 10 euro, ale trojdecka za éčko, tak jsou to dostatečné důvody k posměšné předložce wannabe. Pozitivní věc je ta, že se to koná u nás ve škole, normálně vevnitř ve škole bude od čtyř do osmi odpoledne obrovský bar, kde bude pivo za euro a při happy hour budou dvě piva za euro, přičemž každou hodinu budou soutěže v pití tupláků. Doufám že to bude kalba kde uvidím svoje nové profesory s podlomenýma kolenama a ne večírek filatelistů, protože dokážete si představit jak kalí filatelisté? Já taky ne, tak právě proto.

PS: Táta mi říkal, abych v každém novém zápisku pokaždé nezmiňoval alkohol, lidi si prý pak budou myslet, že tady pořád jenom piju, a ačkoliv to teda není pravda, tak se omlouvám, ani tentokrát jsem to nezvládl.


Věnováno D. Škutovi, protože neznám nikoho, kdo by měl pivo radši než on.

Sunday 23 September 2012

Co mě sere a co mě nesere, po měsíci

 Poslouchám The Hives, na který už mám lístek na koncert, piju Heineken v plechu za deset kaček a brousím si zuby na novej zápisek.
  Asi tak před čtyřicetidvěma minutama a patnácti vteřinama (teď) mi došlo, že už tady trčím víc než měsíc, a že by to chtělo nějak oslavit, třeba novým příspěvkem do blogu, já bych ho teda asi napsal i tak, ale takhle to má smradlavější závan noblesy. Jaký ten měsíc byl, to asi všichni přinejmenším tušíte, podle toho co tady píšu, mohl bych to nějak globálně zhodnotit a hodit do kostky, jenže lenost vítězí a nebudu se ubírat novým experimentálním směrem psaní v odrážkách. Já bych to rozdělil do dvou skupin: co mě sere a co mě nesere.

  Vůbec mě nesere, že tady jsem, no jasně, má to nějaký mouchy, jakby ne,  především mi chybí moje přítelkyně a moje rodina, to je největší ztráta kterou tady vnímám, pak mi chybí druhořadé věci jako moje staré zevloviště, kde jsem nemusel nic dělat, měl jsem hromadu přátel pořád po ruce, oblíbený bar, levný alkohol, fungující zdravotní systém, jasnou představu o vysokoškolském studiu a všech těhle vymoženostech, který u nás máme a vůbec si jich nevážíme, tím nikoho nepoučuju, já si ničeho nevážím na prvním místě, a stejně jsem se přestěhoval a poslední měsíc je prostě tak moc velkej úlet, že nemám prostor pro to, abych toho nějak litoval, navíc by to bylo rouhačství, a tyhle lidi měli prsty v inkvizici ještě hloubš, než kam by se mohl dostat Robert Rosenberg, takže mlčím a držím krok.
  Trochu mě sere, že musím oficiálně prohlásit, že jsem sráč, který bydlí v Holandsku dýl než měsíc a za celou dobu nepáchnul do kofáče, vůbec mě to tam netáhne, ne, že bcyh se tomu vyhýbal jak čert kříži, ale že by mě to tam táhlo jak Bartošovou do putiky se taky říct nedá. Ono to jednou přijde a já zas budu vypadat jak angorák křížený s vietnamcem.
  Taky mě moc nesere, že se nenaplnil můj předpoklad, že budu nejhloupější ve třídě, nejsem žádný génius, to ani náhodou, bůh mě moc velkou dávku rozumu neobdaroval, ale naštěstí nějak výrazně neobdaroval ani lidi kolem mě, takže žádný nový Stephen Hawking v dohledu není, na ročníku 1992 se prostě s rozumem šetřilo (jestli jsem teď někomu ukřivdil, omlouvám se, určitě jste geniální výjimka)
  Pak mě trochu sere, že nepoužívám nic z toho, co mě na osmiletém, všeobecném gymnáziu naučili, já se vážně snažím s těma lidma mluvit o molekulárním složení latexu, jejich názoru jestli je lepší počítat úhly ve stupních nebo radiánech, latinském názvu holuba a tak, a oni nejsou schopni se mnou vůbec komunikovat o těchto tématech, jsem zmatený, proč jsem se to celé ty roky všechno učil, když to teď vůbec nepoužiju? Vlastně jedinou věc, kterou jsem se naučil ve škole, a používám ji, je angličtina, ačkoliv, že bych se ji naučil zrovna ve škole je taky na pováženou, ale co, aspoň tam bývala sranda!
  Na druhou stranu mě třeba nesere, že mám pět minut od domu lyžařskou halu, která je otevřená celý rok, se sezonkou asi tak za 120 euro a plným svahem skoků a překážek, nikdy by mě nenapadlo, že když se přestěhuju na tuhle placku bez sněhu, že vůbec budu mít nějaký důvod dovézt si tu lyže. Tahle zpráva mě tenhle týden potěšila ještě víc, než to, že oceán mám 10 minut a na podzim tady jsou surfable vlny, ale to asi umrznu, takže to si ještě rozmyslím, něco mi říká, že by mě byla škoda, protože i když mě tenhle týden srazilo auto, tak jsem to rozchodil docela dobře a ani jsem se nemusel projet do nemocnice, i když jsem to musel opakovat tak třicekrát, že je mi dobře a že ambulanci prostě volat nebudeme.
  Jinak dneska je neděle, zase jsem se velkou část dne učil a za odměnu jsem mohl uklidit byt, protože tento týden byla řada na mě, jestli budu dostávat takovéhle dárky často, asi se brzo rozzlobím, a až se rozzlobíme, budeme zlí.

PS:Někdy tady zase zkusím hodit nějaké fotky, kdyby se objevil někdo, kdo bude jako Andy Warhol a nebude číst, jenom se koukat na obrázky.

Vůbec mě nesere kolik lidí se tady kouká a tímto bych chtěl všem poděkovat za podporu, budu se snažit nepsat jako ubrečená holka s krámama, aby to bylo aspoň trochu čitelný, díky.



Tuesday 18 September 2012

O tom, jak je život v Jižní Americe zajímavý, a daleko víc

  Dekadentní, nedekadentní, seru na to. Nejsem Villon abych nadčasově bavil lidi svým nesmyslným životem, a ten kdo mi řekne, že Villon měl smysluplný život, dostane pádlem po hlavě. Minule jsem skončil u pátku, to znamená, že víkend, pondělí a úterý jsou na řadě pro uvedení do síně slávy.
  Hrozně rád bych vám něco řekl o sobotě, ale moje hlava zeje stejnou prázdnotou jako regály na chlast v Tescu, takže když řekneme, že jsem v sobotu nic nedělal, nebudeme daleko od pravdy, pokud se teda nepočítá cesta na poštu, bezmyšlenkovité procházení centra nebo jezení. Touhle vyzevlenou sobotou jsem se dokonale připravil na neděli, kterou jsem naprosto celou strávil v pyžamu, protože jsem se celý den učil. Bylo to neuvěřitelné, fascinující a tak dál, celý den jsem se učil a ono mě to bavilo, bez urážky, takový pocit jsem nezažil ani nepamatuju, vyjma přípravy na maturitu, kdy jsem se učil znaky uměleckých slohů (jo, já jsem ten kluk co maturoval z výtvarky, ukažme si na něj prstem, možná proto jsem se nedostal na UK). Pořád se utvrzuji v tom, že přesně tohle jsem chtěl dělat, a nemusím se ani nějak zvlášť přemlouvat, přichází to docela samo, aby taky ne, když na vás zničehonic v učebnici čumí Steve Jobs, v ruce hrdě držící iPhone 3G, a vy máte příležitost si přečíst, jak brilantně zvládal svůj všichni-chcou-jabka marketing a kolik se toho od něj můžou všichni naučit. Protože jsem knížkou jenom listoval a tahle kapitola byla tak daleko, že jsem ji nemusel číst (a co dělat nemusím, to nedělám), přivedlo mě to na myšlenku, že vůbec nechápu, proč 95% studentů v mojí škole má MacBooky, když veřejné mínění hlásá, že jsou tak na hovno. Pravděpodobně to je tím, že jsou studenti tak hloupí, nechali se obalamutit Apple marketingem a na konci studia to pochopí, prozřou, zahodí ty krámy a slavnostně si koupí notebooky na kterých pujde jednoduše vyměnit baterka a budou mít vevnitř, se vším kompatibilní, windows. To jen tak stranou. V neděli navečer jsem si ještě udělal vycházku do obchodu, abych se trochu protáhl a nadýchal čerstvého vzduchu, a že jsem výše psal, že jsem strávil celý den v pyžamu? Já nelhal, zkuste jít někdy do obchodu v pyžamu, je to super.
  V pondělí jsem poznal, že ta škola to se mnou myslí vážně a já bych se měl zamyslet, jestli tam chci vážně vydržet, což bych měl, protože mám docela dlouhou nájemní smlouvu na byt, nebo se chci vrátit domů, kde bych mohl leda tak jít pracovat, z čehož mi naskakuje husí kůže jen když si to představím (ve skutečnosti nejsem tak zparchantělý, už se tady poohlížím po nějaké brigádě, holandský systém je totiž velmi dajný, pokud odpracuju minimálně 32 hodin měsíčně, můžu dostat příspěvek od státu na studium až 500€ měsíčně, to nemluvím o platu min. 8/h). 
  A tak si dělám projekty, píšu eseje, píšu tady ten nesmysl (pracovní název) a žiju obyčejný vysokoškolský život jako každý druhý, který jenom není tak ............. (doplň si sám) aby o tom takhle veřejně vypravoval.


PS: Doufám, že se vám líbí můj nový headline, dal jsem si s ním fakt záležel, v životě jsem odbyl jen málo věcí tak moc jako tuhle!

Friday 14 September 2012

Ještě žiju

  Vzhledem k tomu, že už to je týden a půl co jsem napsal poslední zápisek, oficiálně přestávám počítat dny a vzdávám se rámce XXX. den, protože si ani za zlatý prase nejsem schopný vzpomenout, co jsem minulý čtvrtek dělal a nebo nedej bože by se vyskytl den, který byl tak nudný, že bych k němu neměl co říct a zase bych bych akorát musel vypotit nějakou nesmyslnou blbost. Takže se pokusím uvést v praxi návod, na masáž hlavy, který jsem našel na googlu a dal mu svou pochvalu i velký mistr Čchon Tsu Kao Li, že nevíte kdo to je? Tak si to vygooglujte! (Pokud nic nenajdete, je dost dobře možná, že sem si to celý vymyslel)
  Blaa blaa blaaa, kde jsem to skončil, jo, středa, ta je napsaná někde tady níž, takže to můžu přeskočit. Čtvrtek, pátek, sobota byly bezvýznamné dny, kdy se toho vážně moc nestalo, v pátek jsem měl ve škole velkolepý Term 1 Kick-off (oficiální zahájení prvního ze čtyř studijních období), při kterém mi taktně oznámili, že se mě pravděpodobně pokusí v dalších šesti týdnech zabít, nebo aspoň zbavit jakéhokoliv volného času, který mám. Vím, že si na západě potrpí na kvalitu placených služeb, ale vůbec by mi nevadilo, kdyby zrovna tohle chtěli trochu šulit, možná by se měli jet trochu přiučit na východ, jak věci správně ojebávat a šmelit, ačkoliv kdyby se tahle epidemie debility později rozšířila i do Německa nebo Holandska, už ani ta božská Angela by to neudržela a to by mi bylo strašně líto, notným dílem mi totiž přispívá na školné, tak doufám že tu zapráskanou unii (tady měl být strašně ironický výňatek Klausova proslovu o tom, jak nám Evropská Unie škodí, ale je moc dlouhý a byla to sračka) ještě nějaký ten pátek udrží, abych nemusel platit 7500€ jako studenti, kteří nejsou z EU. 
  Asi měsíc jsem neviděl meteorologické zpravodajství, ale vůbec mi to nechybí, aspoň mám každý den v životě o překvapení navíc, každopádně, v neděli bylo 27°C a tak jsem vzal longboard pod paži, jako správně vychovaný hipster z Ostravy, a jel jsem se podívat na pláž. Kromě všudypřítomných surfařů kteří se snažili chytat vlny 50cm vysoké, které se lámali deset metrů od břehu, tam bylo fakt hodně lidí, kteří se jen tak koupali, když jsem se zeptal jednoho kamaráda jestli je ta voda teplá, říkal že je skvělá, že jde poznat jak ji golfský proud koncem léta otepluje když přináší všechnu vodu z jihu (WTF), načež jsem na 30 vteřin uvěřil tomuhle neuvěřitelnému tvrzení a vydal se namočit si kotník. Můžu říct, že mi stačilo namočit kotník, abych se zchladil celý, severní moře není teplé a nikdy nebude.
  V pondělí jsem měl oficiálně první den školy, jediné co k tomu můžu říct je to, že mám zdání, že jsem na správné adrese, nejdřív pomluvit nové logo Microsoftu, pak se smát firmě, která devastuje životní prostředí, ale má zelenější stránky než Greenpeace a lidi jim to žerou, mě jednoduše naplňuje.
  Další dny se nesli v podobném duchu, některé předměty jsou zajímavější, některé méně, třeba Language proficiency - když jsem v češtině rozebíral větu na podmět, přísudek, předmět atd. myslel jsem si, že to je vrchol nechutnosti, to jsem ještě nevěděl, že v budoucnu budu dělat to samé, ale v angličtině. K tomuhle nepříjemnému předmětu, který končí písemnou zkouškou na úrovni CAE, je v dokonalém kontrastu Marketing, učitel, který ho učí miluje Ben&Jerry's, Lady Gaga, Apple a HTC zároveň, Red Bull a pár dalších věcí, na kterých v každé hodině prezentuje příklady z praxe, a když hodinu zakončil otázkou: "Tak a do příště se zamyslete, co by musel Monster udělat proto, aby jste svoje ranní kocoviny nezaháněli Red Bullem, ale svým nápojem?" věděl jsem, že tady budu chodit rád, i když učebnice do jeho hodin stála 80€.


Věnováno všem, kteří nemají doma zásoby alkoholu na přežití dalších pár dní, co bych dal za to, kdybych dnes večer mohl být na Stodolní.

Wednesday 5 September 2012

XI-XIII. den

XI. den

  Pondělí 3.9. kdy všichni školáci museli jako burlaci zpátky do škol se mě vůbec nedotklo, ne, že bych ten den nešel do školy i já, ale spíš je mi veškeré dění natolik vzdálené, že ani těch pár statusů na facebooku mě nijak nezasáhlo. Jediná věc, která mě v pondělí opravdu oslovila, je proměna mého bývalého gymnázia. Se svými někdejšími spolužáky můžeme jenom zlostně supět a dupat do země, proč tu šedivou bábu na postu ředitele nemohli vyměnit už minulý rok (nebo dřív, protože Vasevič se na to místo třásl už pěkných pár let, co si budem nalhávat, že jo) a my si taky mohli užít těch sedacích pytlů na chodbách, billiardu, stolního fotbalu, wifi, knihoven na chodbách, nápojových automatů a ostatních pitomostí, které k životu ve škole vůbec nepotřebujete, ale když tam jsou tak to může některé povzbudit k tomu, že nebudou za školou 3 dny v týdnu, ale třeba jenom 2, vy víte o kom mluvím! Pokud vás to nějak zajímá, můžete se podívat tady, jde vidět, že si pan ředitel dal záležet a vzal to od podlahy, protože článek ve vás vzbudí jen dva pocity: a) MGO je nejlepší a já jsem tupec, že mé dítě chodí jinam; b) MGO je nejlepší, kéž bych měl dítě, protože kdybych ho měl, hned bych ho dal na MGO.
  Ať chápete řádky výše jakkoliv, a ať jsem je já myslel jakkoliv, držím p.prof. mgr. Vasevičovi palce, ať se jeho sen splní, protože už mu chybí jenom kousek, za to všechno co udělal si to zaručeně zaslouží, jsem rád, že jsem chodil kam jsem chodil, protože ten článek je opravdu povedený, taky bych chtěl umět takhle psát.
  A co se týče mě, měl jsem první hodinu, kdy jsem se učil, hodinu a půl pracovat s photoshopem mě vážně bavilo, určitě mnohem víc než počítat příklady. Po škole jsem ještě šel nakoupit do Alberta, ačkoliv jsem se trochu červenal a cítil jako důchodci, kteří bojují v Kauflandu o poslední kilo pomerančů zlevněné ze 130kč na 20kč, vychytal jsem všechny 50% slevy a 1+1 gratis díky čehož jsem za svoji narvanou tašku neplatil 25€ ale jen 13, a pak že tu je draho! 

XII. den

  V úterý jsem nemusel do školy, takže jsem se nezmohl na nic jiného než se flákat po Haagu, jedinou důležitou věc, kterou jsem udělal bylo to, že jsem si oficálně otevřel holandský bankovní účet, víte, já bych to sám nikdy od sebe neudělal kdybych nemusel, je to další papírování, starost a tak dál, a kdo mě zná, ví, že si chci všechno maximálně ulehčit a řešit věci prakticky a kompaktně (což je vlastně v naprostém rozporu s tím, že jsem vůbec v Haagu), jenže...
  Celý holandský systém je strašně jednoduchý, máte čipovou kartu, většinou Maestro, a s touhle kartou platíte všude všechno, a když říkám všude všechno, tak tím myslím všude všechno, bez holandského bankovního účtu ani nemůžete mít mobilní tarif, nebo vlastní internet v domě (třeba já ho kradu sousedům a už mě to krajně nebaví, mají ho strašně pomalý). Ve škole se dá platit jenom čipovou kartou: tisk, restaurace, kavárna, vstup do fitka (který mě zajímá asi tolik jako Václav Klaus a jeho názory na globální oteplování), s bankovkama si tady doslova můžete leda tak vytřít prdel. Tak stejně nemůžete v obchodě zaplatit obyčejnou MasterCard kartou (přijde mi to silně nefér, vždyť mají tak skvělé reklamy a na zdejším trhu nic nevydělají, na druhou stranu je pravda, že jsem tu nikde reklamu na MasterCard ani neviděl), buď čipovka nebo cash, takže prosím, až za mnou pojedete a nebudete chtít tady vybírat eura z bankomatu s poplatkem, dovezte si rovnou cash.
  Jo a ve městě jsem potkal týpka co byl až chorobně podobný na Edwarda Cullena, dokonce byl i bílý jak stěna.

XIII. den

  Jsem photoshop pro! Ne nejsem, samozřejmě že nejsem, ale jako jediný ze třídy jsem musel dostat těžší projekt na vypracování, protože asi vypadám, že tomu rozumím, já hraju na pokus omyl, nemůžu za to, že zrovna dneska to tam víc padalo než ne. Naštěstí mají sousedi tak pomalý internet, že se mi stránka s tutorialem jak můj projekt vypracovat ani nechce načíst, takže mám solidní omluvu, proč to zítra nebudu mít hotovo. Spíš si ale myslím, že mě svědomí dožene a já místo na 12.30 pujdu do školy už na 10.30 a dvě hodiny se tam s tím budu pachtit místo toho abych ještě sladce spal, i když ani to by se pravděpodobně nestalo, protože každé ráno mi slunce, skrz okna a mé průsvitné závěsy, pere přímo do ksichtu a já můžu na klidný spánek zapomenout už v 7.30, na závěsech jsem zjevně neměl tolik šetřit.
  Každopádně všechno zlé je k něčemu dobré a místo piplání se s photoshopem jsem napsal tady těch několik desítek nedekadentních řádků, za které bych si už teď dal facku, protože jsem ráno u snídaně četl hudební recenze Kaye Burianka a tomu říkám promptní dekadence a zábavné čtení, ne já, usmrkanec v Haagu, takže díky že mě čtete, haha.
  PS: Dneska jsme si uvařil první férový oběd!

Photoshop class

Už teď legendární účtenka

Na cestě do školy

Oběd chudých studentů

Druhý oběd chudých studentů

Edward na levoboku

Ahoj mami!







Sunday 2 September 2012

IX-X.den

IX.den

  Jak už jsem minulý týden zjistil, sever není jih, takže Nizozemsko není Itálie, což znamená, že se tady v bankách, realitkách a podobných institucích pracuje i v sobotu, díky čehož je možná jejich ekonomika v tak dobré kondici a já si mohl zařizovat svoje věci i o víkendu. Naštěstí už mám kolo, takže mě cesta z domu do centra tramvají už nestojí 2 i když trvá jenom 7 minut, a můžu se pohodlně a rychle pohybovat kdy chci a kam chci zadarmo, i když o pohodlnosti a rychlosti se dá silně spekulovat. 
  Kola se v Holandsku prodávají stejně jako u nás rohlíky, je tu 16 milionů lidí a 18 milionů kol, není dne, kdy by mě nějaký cyklista málem nepřejel, a já si zas a znovu připomněl, že na cyklostezku se nemá lozit, cyklisti jsou posvátní, i auta jim dávají přednost, je to neuvěřitelné. Jen tak pro zajímavost, za kolo jsem zaplatil 45, kdybych byl v česku zaplatím za něj možná tak 15€, a to bych si ještě dlouze rozmýšlel, je to úplně stejné jako kdybyste ve sklepě našli starou ukrajinu, nastříkali ji na černo a bez jakýchkoliv dalších oprav ji šli střelit, takhle to tu funguje, kola jsou ještě předraženější než nájmy, takže jestli někdo chce business záměr, posbírejte staré kola, odvezte je sem a rozprodejte, předpokládaný zisk bude několikanásobně vyšší než jaký by kdy mohl být v Česku.
  Jinak jsem v sobotu stejně nic neudělal, do banky jsem přišel 20 minut po zavíračce a tak jsem si akorát mohl dát zmrzlinu, ze které jsem teď nachlazený, mňam.

X.den

  To už jsem fakt 10 dnů pryč z domu? Nějak rychle to utíká, už se vidím jak tady budu za 6 týdnů psát o tom jak mě čeká první zkouškové. 
  Dneska jsem se byl zas na svém novém, tiše jezdícím, krásném a pohodlném kole, které nemá nejmenší náznak osmic na kolech projet do centra. Baví mě bez jakéhokoliv plánu prolízat ty malé uličky a objevovat další a další kavárny, restaurace a obchody s krásným zbožím, které jsou ale tak drahé, že ani nedokážu spočítat kolik týdnů bych musel hladovět abych si tam mohl jít něco koupit (tuhle frázi používám poslední dobou nejradši).
  Stejně tak jako v Ostravě, dneska tady proběhl festival, který otevíral divadelní sezonu, holandštině moc nerozumím, ale rychle jsem pochopil o co jde. Holandské zpěváky neznám, takže hlavní hudební stage jsem prošel bez delšího zdržování, i když tam třeba zrovna zpíval zdejší Rytmus. Co mě ale zaujalo byl trh, který na první pohled vypadal jako obyčejný blešák, na druhý pohled jsem zjistil, že ceny prodávaných věcí jdou jen málokdy pod hranici 100€ a spíš se drží kolem 300€ (to nejsou příbory po babičce, to jsou stříbrné příbory z roku 1963), asi nějaký high class blešák, chtěl jsem si koupit knihu kreseb Degase, když jsem zjisitl že nestojí 10€, jak jsem odhadoval, ale 150 zase jsem ji odložil a šel si radši sednout na místní kampu a poslechl si skotské dudáky.

Den Haag, downtown
Proper popcorn
To nebylo na prodej 

Cenu za kus už jsem radši zapomněl
Místní kampa
Amazing Grace
Kostel na nádvoří parlamentu